Dálko daleká

Samson

1:KdDyž jde večer slCmunce chrápat zDa modrCmavej lDes,
zaplápolá zlCmatej západ, hnDed bych dCmo něj vlAez',
stDmýská se mi pAmo tý zemi, cDmo se skrejvá zAma horou,
zDmamířím k ní v Cokamžení svBou toulavou pAohorou.
R:DDmálko dGmalekAá, tDmuláků jsi láska GmodvěkAá,
jDmenom kdybys jFednu vadu nAeměla,
kdDmyby sis nás nFedržela Aod těla,
dDmálko, dGmálkoA, kDmoho zmámíš, tFen se nAačeká.
2:Táhnu pouští, bahnem, křovím, do červenejch skal,
táhnu k řekám oranžovejm, k zlatejm kobylám,
rychlík v barvě pomeranče míří k žlutejm horám,
až se vrátím zpátky k Manče, zlíbám ji a zvolám:
R:Dálko daleká, tuláků jsi láska odvěká,
jenom kdybys jednu vadu neměla,
kdyby sis nás nedržela od těla,
dálko, dálko, kdo tě chytí, ten ti naseká.
3:Táhnu za ní přes pohoří sedmdesát let,
tam, kde západ tudě hoří, vorvanej jsem kmet,
zlatá země pořád couvá jak divoký zvíře,
jako panna nelíbaná směje se mý víře.
R:Dálka daleká tuláků je láska odvěká,
jenom kdyby jednu vadu neměla,
kdyby si je nedržela od těla,
dálko, dálko, kdo tě chytí, ten tě voddělá,
dDmálko, dGmálkoA, dDmálkoA dDaleká ...
Pro vytváření playlistu se prosím nejprve přihlašte
Datum vytvoření :2013-12-20T21:19:08.667+00:00
Výsledky hledání: